Vážené delegátky, vážení delegáti, vážení hosté, dámy a pánové,

po roce se opět scházíme na Sněmu HK ČR. Je to v době, kdy se české ekonomice daří, jak dlouho ne, přesto máme stále pocit, že mnoho věcí není v pořádku. Současnou dobu charakterizují dva výroky – „nejsou lidi“ a „nemáme vládu“. Lidi nebudou ještě nějaký čas, vládu mít už možná brzy mít budeme, ale obáváme se, že to ty věci, které nás trápí, do pořádku hned tak nedá. A těch věcí, které jsou pro nás podnikatele v nepořádku, je hodně. Nedostatek lidí, administrativa a byrokracie, odvodové zatížení práce,  špatně vyučení učni, málo ambiciozní inženýři, nejasná podpora exportu, nevíme zda chceme euro nebo zůstat s korunou, jezdíme po mizerných silnicích a pomalými vlaky, a mnoho dalších věcí. Jedno ale víme. Hospodářská komora je dnes silná organizace. Víme ale také, že je nás pořád málo slyšet. A je to i moje vina – jsem málo drzý, opovážlivý a arogantní, příliš slušný. Ti kolem nás – ve vládě, v odborech, v našich partnerských organizacích, ale i různí Trumpové ve světě takoví jsou. Nastal čas to změnit, ať je nás také více slyšet.

Jsme dnes největší podnikatelskou organizací v zemi. Zastřešujeme 15 tisíc členů. Od živnostníků přes malé a střední podniky, až po strategicky nejdůležitější podniky, ať s domácím či zahraničním kapitálem. Jsme organizováni v 62 regionálních a 110 oborových asociacích. Jsme dostupní podnikatelům ve více než sedmdesátce měst. Přes 300 zaměstnanců komor v regionech, v terénu, dnes a denně podnikatelům pomáhá.

Scházíme se v době zvýšené nejistoty, jak v naší zemi, tak na celém světě. My však máme velmi rychlý hospodářský růst, nejnižší nezaměstnanost v Evropě a veřejné finance a platební bilanci plně pod kontrolou. Podle všech mezinárodně uznávaných objektivních měřítek Češi začali opět bohatnout a dohánět ekonomickou úroveň nejvyspělejších zemí. Kvalita života v naší zemi je stále více uznávaná a vyhledávaná. Česká republika a česká ekonomika jsou úspěšné.

Chci jasně u příležitosti našeho dnešního Sněmu zdůraznit jednu skutečnost. Byli to podnikatelé (nikdo jiný), kteří tyto hodnoty a toto bohatství vytvořili. Desítky, stovky tisíc podnikatelů, malých a středních, ale i vlastníků velkých firem, ti všichni zde minulých téměř 30 let tvrdě pracovali, abychom přes všechny chyby a omyly, ale také přes všechny krize, které na nás dopadaly zvenčí, byli dnes tam, kde jsme. Podnikatelé tvrdě pracovali vlastně i ve prospěch těch, kteří byli v té době nejúspěšnější a kteří nejvíce zbohatli. Nezpochybňujme lacinými, populistickými argumenty o rozkrádání naši nedávnou podnikatelskou minulost. Podnikatelé byli – i některými politiky – označováni za parazity a podvodníky. Během těch 30 let drtivá většina podnikatelů však poctivě naše hospodářství rozvíjela. Každodenní realitou uplynulých skoro tří desetiletí byla především tvrdá práce, nikoliv zlodějna.

Podmínky pro podnikatele jsou dozajista dány i celkovým společenským klimatem v zemi. Bez lidské svobody nebude svobodného podnikání. Bez nezávislého soudnictví a policie a bez respektování pojistek demokracie nebude kvalitní obchodní právo a jeho vymahatelnost, což představuje základní podmínku pro podnikání v jakékoliv zemi. Bez otevřené společnosti a volných trhů bude upadat náš export, tak důležitý pro malou otevřenou ekonomiku jako je ta naše, nemluvě o přínosu volného pohybu pracovní síly a kapitálu. Nepřipusťme uzavírání se naší společnosti do vnitřní sebe zahleděnosti, věřme v dlouhodobý přínos otevřených trhů, volného pohybu pracovní síly i zahraničních investic.

Program dosavadní vlády v demisi byl ve srovnání s minulostí výrazně pro podnikatelský, ale o to více s obavami sledujeme informace o rýsující se nové vládě. Rozumíme logice koaličních vyjednávání, nicméně připravované vládní prohlášení nás naplňuje rozporuplnými pocity. Formálně se program hlásí k podpoře podnikatelů, ke zlepšování podnikatelského prostředí, k obezřetné makroekonomické politice, k výstavbě infrastruktury, digitalizaci a k mnoha dalším, v poslední době tak často opakovaným líbivým (leč pravdivým) heslům. Věříme, že vláda je odhodlána tyto záměry plnit, jsou však formulovány pohříchu velmi obecně. Jde o seznam velmi ambiciózních priorit, kterých je přílíš mnoho na to, aby je vláda mohla naplnit. V dnešním rozhovoru pro MFD jsem návrh přirovnal k tomu, „jak pejsek s kočičkou dělali dort“.

Vládní program se hlásí k důchodové reformě, domníváme se však, že avizovaná snaha toho se skutečnou, tolik potřebnou reformou penzí nemá mnoho společného. Navrhovaná opatření jsou souhrnem nesystémových kroků a hrozí tak, že vláda zůstane jen u těchto selektivních opatření, případně jen u oddělení tzv. důchodového účtu, a ke skutečné reformě nedojde.

Obáváme se příliš velkoryse pojaté sociální politiky, která povede k neudržitelné expanzi sociálních výdajů, což by jak ve střednědobém, tak v dlouhodobém horizontu negativně ovlivnilo podnikatelské prostředí a ohrozilo dosažení dalších hlavních cílů vlády. Postrádáme důraz na výkonovou diferenciaci u dávek i u platů státních zaměstnanců. Naopak, podporován je plošný charakter, například rodičovská má být zvýšena z dnešních 220 tisíc na 300 tisíc!

Co horšího, v konkrétních případech jsou zájmy podnikatelů obětovány politickým záměrům a koaliční dohodě. Je to i v případech, kdy podnikatelé prostřednictvím všech svých reprezentativních organizací vyjadřují jednoznačný názor. Vezměme tři případy jen z poslední Tripartity. Podnikatelé mimořádně shodně a vehementně žádali zachování karenční doby, vládní program však jasně počítá s jejím zrušením a pouze vágně hovoří o budoucí kompenzaci zaměstnavatelům. A řekněme si to jasně – v tomto případě se jedná o ústupek politické straně, které výrazně prohrála ve volbách a jejíž preference nyní podle některých průzkumů začínají klesat k hranici volitelnosti do Parlamentu.

Podobně přezíravě jako v případě karenční doby se vláda chová i ve dvou dalších případech. Protestovali jsme proti rozšíření mýtného o 900 km na silnicích první třídy, nicméně vláda se zdá být hluchou. Upozorňujeme na nevhodný tlak na zvýšení poplatků z vydobytých nerostů, vláda je hluchá opět. Půjde-li to v konkrétních případech takto i nadále, pak pozitivní očekávání, spojená s kroky dosavadní vlády v demisi, se rychle změní v masivní odpor, se všemi politickými důsledky.

Dostupná verze vládního prohlášení vskutku zmiňuje asi všechny oblasti, které podnikatele trápí. To však platilo pro většinu vládních prohlášení většiny předcházejících vlád. My nepotřebujeme hezky formulovaná prohlášení, my potřebujeme konkrétní kroky. Slibů o snížení administrativní a byrokratické zátěže jsme slyšeli již mnoho, situace se stále horší. Jednoznačně podporujeme digitalizaci státní správy, ale její dopad zatím znamená více, ne méně administrativy. Je dobře, že se zlepšil výběr daní a že se chystá internetový daňový portál, ale úspěch ve výběru byl zatím dosažen jen tvrdšími postihy, přerůstající někdy ve zlovůli, nikoliv větší efektivností systému.

Voláme všichni po lepší infrastruktuře a hlavně po zjednodušení rozhodování jak o velkých projektech (dálnice, VRT), tak v případě menších projektů na úrovni municipalit. Vidíme však zatím pravý opak, příkladem je snaha o velmi žádoucí sjednocení schvalování v rámci stavebních řízení či veřejných zakázek do jednoho místa na jedno ministerstvo. Představa, že pokrok zajistí jednobarevná vláda, je naivní, neboť žádný úředník žádného  ministerstva se dobrovolně nevzdá svých pravomocí a svého pocitu důležitosti. Pokud to vláda s efektivnějším rozhodováním o výstavbě dálnic a VRT myslí opravdu vážně, pak rozhodující bude jen jedna osoba – premiér, který na sebe vezme odpovědnost i rozhodnost obtížné změny prosadit.

Podobně je to s celkovým odvodovým a daňovým zatížením práce v naší zemí, které je velmi vysoké. Ve vládním prohlášení o tom není ani zmínka! Při tom všichni víme, jak je tento problém spojen se skutečnou budoucí důchodovou reformou a se změnami v sociálním a zdravotním zabezpečení. Ani zde necítíme na straně budoucí vlády vůli po změně. Víme, je to politicky citlivé, ale podnikatelé platí vysoké odvody, ze kterých je financován velmi štědrý sociální model, který je nemalou částí našich spoluobčanů zneužíván. Máme skupiny lidí, kteří již nikdy nechtějí pracovat a současně zoufalý nedostatek lidí ochotných pracovat. Strašíme se migranty, ale toto je možná větší problém.

Když jsem u toho trhu práce … Vláda udělala určitý pokrok, když umožnila příchod až 20 tisíc ukrajinských pracovníků v letošním roce. Oceňujeme, že paní ministryně práce právě dnes odlétá na inspekci konzulátů ve Lvově a snad i v Kyjevě, paní viceprezidentka Bartoňová rovnou odtud dnes odpoledne letí za ní. Situace tam nadále není dobrá, podle neoficiálních informací ve frontách před konzuláty násilí a korupce přetrvávají. Chlubíme se před Vámi, našimi členy, i všemi podnikateli v ČR, že až 80% případů projektu Ukrajina řešíme my, HK ČR, a jen zbytek naši partneři. Ano, a díky našim lidem za tuto práci. Ale z terénu vím, že z hlediska nedostatku na trhu práce je to pořád plácnutí do vody, které skoro nic neřeší a podnikatelé projektu až tak velký význam nepřikládají.

Proč nedokážeme v dnešní těžké situaci na trhu práce hranici otevřít tak, jako Poláci? Tam je povolení pro Ukrajince vyřízeno do 14 dnů a před jejich konzuláty se – pokud vím – nestřílí. Odpovězme si sami – protože na místech, kde se mají přijímat pružná, rychlá řešení, sedí úředníci jako žáby na prameni.

Podobně je to se školstvím. Opět stejný obrázek. Tato vláda v demisi se snaží o pokrok, zatím však zůstalo pouze u navýšení platů pro učitele (nic proti tomu). Ale vše ostatní běží po staru. Pár příkladů:

Populisticky lomíme rukama nad „zlými“ zahraničními investory, kteří vyvádějí miliardy ze zisků z naší země do své zahraniční kapsy, a strašíme je různými nesmysly jako jsou sektorové daně a podobně. Zahraniční investory však zoufale potřebujeme. Dnes ne proto, abychom vytvořili pracovní příležitosti, nýbrž abychom zvýšili produktivitu a podpořili budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky ve vztahu k nejvyspělejším zemím. Scházíme se zde, v Moravskoslezském kraji, který je v posledních letech těžce zkoušený. Ale není jediný, podobně, možná ještě hůře, jsou na tom Ústecký a Karlovarský kraj. A co se zatím stalo? Kromě státního převzetí OKD zatím nic (jiskrou naděje může být znovunastartování hutní výroby ve Vítkovicích Jaroslavem Strnadem z Czechoslovak Group). A dnešní lepší krátkodobé ekonomické výsledky OKD zatím nejsou důsledkem vládní snahy, ale důsledkem situace na trhu s uhlím a práce předcházejícího managementu.

Tady v Ostravě se pořád strašíte Bakalou, ze kterého si udělali užitečného pekelníka, na kterého všechno svedou a politici si na něm naženou mediální body. Nekomentuji působení Zdeňka Bakaly zde, ale jen tak mimochodem, on dosud není ani obviněný. Politici by se ale místo předhánění se, kdo ho více zkritizuje, měli spíše zajímat, jaké jsou konkrétní, specifické kroky, které by se v postižených krajích měli okamžitě realizovat. Vládní stabilizace OKD je jistě v pořádku, Ostrava a celý Moravskoslezský kraj však nejsou jen doly a hutě, ale také malé a střední podniky. Úpadek velkých firem vygeneroval pohledávky přibližně za 20 mld. Kč, z toho insolvenční správce uznal jako oprávněné pohledávky přibližně za 3 mld. Kč. Jedná se zejména o pohledávky z obchodního styku, jen dodavatelů do OKD je přibližně 650. Jsou to zejména malé a střední firmy, které, na rozdíl od bank, nemají své pohledávky zajištěné. Pojištění pohledávek nebylo již delší dobu reálné, odběratel byl pro pojišťovny příliš rizikový. Dlouhodobé trvání reorganizace či konkurzu v podstatě znamená odepsání pohledávek. Dodavatelé nemají šanci získat jakýkoliv překlenovací úvěr s přijatelným úrokem. Toto vše vede k neschopnosti splácet své závazky vůči svým subdodavatelům a dále rozšiřuje okruh postižených firem a to i mimo Moravskoslezský kraj.

Řešení? V MSK, ale i na Ústecku a Karlovarsku, si politici (ale asi my všichni) musí především říci, že staré časy se již nevrátí. OKD možná bude těžit několik dalších let, Vítkovice se zčásti opět rozjedou a Mittalové třeba ještě neodejdou. To malým a středním podnikatelům ve všech třech oblastech pomůže, ale hlavně řešení je jinde. Jmenuje se investice, významnějšího rozsahu, do oblastí, které zvýší přidanou hodnotu, posunou náš zpracovatelský průmysl směrem k robotizaci, ale i investice do nových sektorů ekonomiky, od digitalizace po umělou inteligenci. Investice domácí, ať státní či soukromé, ale i investice zahraniční.

To jsou kroky, kterými stát nejvíce pomůže dlouhodobému růstu, postiženým krajům i malým středním podnikatelům. Nedělá je. Kdy jsme naposledy slyšeli o konkrétních krocích vládního zmocněnce pro postižené regiony? Mimo MSK většinou nikdo ani neví, jak se jmenuje. Proč jdou skutečně zajímavé velké zahraniční investice poslední dobou více do Polska a na Slovensko, zatímco nám vše tak dlouho trvá? Protože CzechInvest dělá něco jiného, než má? Buduje domácí síť a pořádá konference na témata, která se zahraničními investicemi nesouvisí? GE Aviation u Prahy je velmi dobrý příklad zahraniční investice nového typu, který zná dnes již téměř každý. Není však jediná – máme šanci na investici BMW do vybudování polygonu na autonomní vozidla v Karlovarském kraji. To je něco, co by nám nemělo uniknout, ale skoro se o tom nemluví. A takové investice je třeba hledat, hlavně sem, do MSK, kde je nemalý potenciál jak v lidech tak v infrastruktuře.

V naší zemi není pro podnikatele vše špatné, určitě ne. Ale proč jdou některé věci, některá rozhodování, tak strašně pomalu? Nemohu se zbavit dojmu, že jsou dvě skupiny v naší společnosti, které začínají být rozhodující překážkou pro rychlejší změny v naší ekonomice. První je úřednický aparát naší státní administrativy. Kromě úzké skupiny špičkových byrokratů v dobrém slova smyslu vládne našim ministerstvům konzervativní, nahoru ukloněný, dolu nabubřelý úředník, pro něhož je největším strašákem slovo změna. Těmto lidem jsme pořídili zákon o státní službě a oni nás za odměnu tímto zákonem utlučou. To musíme nahlas pojmenovat a bojovat za změnu.

Druhou skupinou se staly odbory. Nikdo nezpochybňuje, že jsou významnou součástí občanské společnosti a mají nezpochybnitelné místo v sociálním dialogu vyspělé země. V současných českých podmínkách však přerostly přes hlavu jak politikům, tak zaměstnavatelům a možná i sami sobě. Vytvářejí zbytečné sociální napětí v zemi. Neodůvodněně tlačí na růst mezd. Brání příchodu zahraničních pracovníků, vyhrožují zahraničním investorům. Volají po zkrácení pracovní doby, aniž by si uvědomovaly, kam jde dnešní svět – totiž k tomu, že lidé budou dobrovolně pracovat sami, třeba i daleko více, než musí dnes. Stávají se konzervativní složkou společnosti, která sklouzává k populismu. Nárokují si daleko větší moc, než jim při odborové organizovanosti v naší zemi náleží. Politici se jich bojí, my se jich však bát nemusíme. Vzkazujeme odborům, co skutečně znamenají jejich hesla – nejprve to má být konec levné práce v Čechách, teď to bude zase konec dlouhé práce v Čechách a bude-li to takto pokračovat, pak to bude už jen konec práce v Čechách. Od toho je pak již jen krok k zaostávání a relativní chudobě.

Ale na druhé straně – je jedna věc, kde se stanoviskem odborů souhlasíme. Tím je jejich jasný odpor proti jakémukoliv zahrávání si s vystoupení ČR z EU.

Dámy a pánové,

nechceme si zavřít dveře ke spolupráci s formující se vládou, naopak, je však naší povinností kriticky komentovat připravovaný program. Musíme také připomenout, že tato vláda je vlastně pokračováním té minulé, je to stejná koalice, jen KDU-ČSL stínově nahradili komunisté, se všemi důsledky pro podnikatele. Výmluvy na minulost už neplatí a zkušenosti s minulou vládou (hlavně ty negativní) jsou příliš čerstvé. Chceme rovněž spolupracovat s Parlamentem a jsme rádi, že jsou zde představitelé i opozičních stran, jmenovitě ODS a TOP 09. Jsme skutečně připraveni spolupracovat se všemi – státní administrativou, politickými stranami, se zákonodárci i s partnerskými organizacemi. Budeme však velmi rezervovaní u populistů a u těch, kteří vystupují jednoznačně proti zájmům naší podnikatelské veřejnosti.

České ekonomice se celkově daří. Je to však úspěch ve starých kolejích a náš vlak, pokud pojede stále jen po nich, tak dříve či později v lepším případě hodně zpomalí, v horším vykolejí. Potřebujeme přehodit vyhýbku, změnit myšlení a odstranit vše, co nás brzdí. Věřím, že Hospodářská komora bude v budoucnu v tomto směru sehrávat důležitou roli.

Děkuji vám za pozornost.